Fáze přijetí
Podle modelu americké psycholožky Elisabeth Kübler‑Ross, který představila v knize On Death and Dying (O smrti a umírání) z roku 1969, existuje pět fází smutku a truchlení, což bylo později zobecněno na přijetí jakékoli traumatické situace.
Tyto fáze v podstatě odpovídají členění antického dramatu.
Oficielní názvy obého uvádím tučně.
Zjištění, odhalení (přistižení "in flagranti"), vyšetření, diagnóza...
Expozice - úvod, vytvářející nezbytné předpoklady k porozumění dalšímu ději.
Popírání, odmítání (denial) , šok, nepřijetí, izolace, vytěsnění, útěk, chaos
Kolize - střet, zápletka.
Negace, Hegelova antiteze. Střet protikladů, protichůdných sil (2. level). Tímto rozporem nebo konfliktem se mění původně klidný běh věcí, začíná dramatické napětí, dějový chaos a emoční zmatek a potřeba jej vyřešit. Prvním způsobem je popření a odmítnutí, vymezení se proti němu. První reakcí je šokovaný výkřik: "Co se to stalo?!" "Ne! To nemůže být pravda." "Vždyť já se cítím se dobře.“, „Tohle se nemůže dít, ne mně.“, „Došlo k záměně, k omylu.“ "Do teď bylo všechno v pořádku."
Popírání je pouze dočasnou obranou. Je to šok, který může trvat různě dlouho. Dotyčný zjišťuje všechny sebemenší detaily, dává je do nejrůznějších souvislostí, shání každý kamínek informací na doplnění mozaiky popisující to, co se vlastně stalo. Spoustu si toho sám domýšlí (a tyto domněnky přetrvávají dlouho).
Hněv (anger), agrese, útok
Krize - vyvrcholení konfliktu a dramatu.
Expresivní vztek a agrese, která má přehlušit strach a smutek, který hlavní aktér potřebuje obrátit na někoho vně sebe:
"Kdo za to může, kdo to způsobil?!" "Toho bude potřeba exemplárně potrestat!" „Proč bych to měl odnést já? To není fér!“ „Proč se to děje mně?“, „Kdo za to může?“ "Svět je tak nespravedlivý a lidé tak zlí."
Jakmile se dostane do této fáze, uvědomuje si, že popírání již nemůže pokračovat. V této fázi je s ním velice těžké komunikovat a jakkoli spolupracovat. Čemukoli se brání útokem (agresí) a napadáním.
Smlouvání (bargaining), (racionální) hledání řešení zvenku
Peripetie - zvrat, obrat a hledání možností řešení a východisk.
Rozumová, (pseudo)konstruktivní fáze. Přijetí vlastní odpovědnosti. Zkoušení veškerých možností řešení, které jsou k dispozici. Znovuprožívání. Hledání jiných možných pohledů (přerámování). Hledání smyslu a významu (i symboliky).
„Chci se dožít svých vnuků.“ "Potřebuji ještě trochu času, potřebuji trochu prostoru." „Udělám cokoliv, abych to mohl vrátit.“ „Dám všechny své peníze za…“ "Nechte si to vysvětlit." "Psát od prvních řádků". "Napravím své chyby."
Tato fáze je plná nadějí, že se ještě vše k dobrému obrátí. Dotyčný vzývá i vyšší síly, smlouvá s Bohem výměnu za změnu životního stylu, svého polepšení apod. Obrací se všemožné specialisty a "odborníky", hledá zázračné léky a alternativní metody.
Deprese (depression), smutek, (sebe)reflexe, zpracovávání, (emoční) hledání řešení v sobě, zevnitř
Katastrofa - rozuzlení.
Stejně pocitová fáze jako hněv, ale obrácená do sebe. Už to není tolik strach překrytý agresivitou, ale holý primární smutek.
„Jsem tak smutný, proč se s čímkoli obtěžovat?“, „Umřu, tak o co jde?“, „Ztratil jsem lásku, tak proč dál žít?“ "Už nikdy nic nebude jako dřív - už to bude jen horší."
Beznaděj a prázdno, nebo niterný boj o smysl dalšího života. Dotyčný je zamlklý, uzavřený, odmítá návštěvy a tráví většinu času v pláči a truchlení s pocity strachu, smutku a beznaděje. Nedoporučuje se dotyčného v této fázi rozveselovat. Jde o důležité období, které si musí odžít.
Akceptování (acceptance), přijetí (míru), uvolnění, konečné smíření, vyrovnání se, zklidnění, souhlas (říci "Ano"), což je rozdíl od rezignace, která je ode-vzdání se (stále tam je "Ne - nepřijímám! Ale boj-odpor vzdávám").
Katarze - očista
„Bude to v pořádku.“, „Nemůžu proti tomu bojovat, měl bych se na to připravit a přijmout to.“
Dotyčný nachází své nové (pravé) já, je z něj jiný člověk posílený dobře zpracovanou krizí, bolestí a utrpením. Dochází k psychickému uvolnění a schopnosti spolupracovat. To, co se stalo přijímá a stejně tak s vnitřním klidem a smířením, či dokonce s novou nadějí očekává to, co má přijít.
Tyto fáze se netýkají jen smrti vlastní či ztráty blízkého (což může být i rozchod a rozvod), ale i prožívání jiné ztráty (zdraví, iluzí, schopností, zaměstnání, majetku, svobody... snad kromě ztráty zdravého rozumu, kterou už si dotyčný takto neuvědomuje ;) ). V podstatě všeho traumatizujícího a dramatického, toho, co řeší lidé od nepaměti a co řešilo už antické drama.
Tyto fáze nemusejí nezbytně nastávat ve výše uvedeném pořadí a nemusejí být ani všechny prožity, avšak vždy dotyčný zažije nejméně dvě z nich. Často může fáze zažít jako na tzv. „horské dráze“, což je střídání dvou nebo více fází, během nichž se několikrát k jedné či více z nich navrací.
Dojít až na konec, k vnitřnímu klidu a plnému přijetí, je výkon hodný těch největších mistrů a ne každému se plně povede. Říká se, že i sama autorka nesla své umírání velmi těžce a poslední chvíle strávila ve vzteku a nepochopení.
PS1 (srpen 2021):
Proces truchlení a zpracování traumatu podle T. A. Randové - 6 R
Recognize - uvědomění, uznání, přijetí drtivé skutečnosti - Expozice
React - reagování - prvotní emoce - Kolize a Krize
Recollect, Reexperience - vzpomínání a znovuprožívání traumatické zkušenosti (sekundární emoce a Retraumatizace) - Peripetie
Relinquish - zřeknutí se, vzdání se, odpoutání se od objektu a situace traumatu - Katastrofa
Readjust - přenastavení, přerámování toho starého, přizpůsobení se novému - Katarze
Reinvest - nové investování, vložení a zaměření životní energie a zájmu na to nové, co přichází - Nový příběh