Zavaž mi střevíček!
"Chci být ve tvém životě na prvním místě!"
Zdánlivě oprávněný požadavek, který však některé ženy přivádí k zoufalství a tudíž do poradny.
"Můj manžel mě bere spíš jako doplněk svého života. Připadá mi, že jeho rodina (práce, koníčky, motorka, počítač atd...) má v jeho životě větší prioritu, než já! Už se mi to stalo s několika muži. Tak dlouho jsem se jim přizpůsobovala, ustupovala, vnucovala, až jsem pokaždé nakonec (ze dne na den) odešla."
Podobné ženy patří do kategorie těch, o kterých jsem psal zde, těch, které pro potvrzení sebe sama, potvrzení toho, že mají nějakou hodnotu potřebují pozornost okolí a to nejlépe ve formě neustálého proudu větších či menších úsluh. Pokud se jim jich nedostává, znamená to, že přestávají být úžasní, obdivuhodní a nemilovaní. Je to samozřejmě také jistý druh narcismu kdy partner slouží jako nejdostupnější zdroj sebepotvrzování.
"Protože já jsem přece úžasná princezna, tak on mi musí zavázat střevíček."
platí i naopak: "Když on mi úslužně zavazuje střevíček, tak to znamená, že já jsem úžasná princezna."
Volá do světa: "Haló, já jsem tady, starejte se o mě, řešte moje problémy! Teď hned!"
Pokud jí to nějaký partner odmítne, rozbije takřka kompletní základy, na kterých stojí její osobnost. A ona si pak přijde bezcenná - navenek zrazená a ukřivděná, za což samozřejmě může jedině ten hajz zahradník - tedy partner venku.
"Stojím za něco jen tehdy, když mě bude obdivovat = milovat, když u něj budu No.1. Jakmile dá přednost někomu či něčemu jinému, dává mi najevo, že jsem nehodnotné nic..."
Chybu rozhodně nehledá v sobě! I když už tenhle model zopakovala s několikátým partnerem.
Když jí někdo zvenčí řekne, že by měla přednostně řešit sebe, dát sebe samu na první místo, hbitě zareaguje, že ona přece umí být sobec.
Ano umí...
Mít požadavky a očekávání na své okolí ke svému vlastnímu prospěchu.
Věřit ve svou důležitost a nepřekonatelnost pro okolí.
Jenomže to ještě neznamená dávat sebe sama na první místo.
Tady jsme zas u toho příkladu s kyslíkovou maskou, kterou si hasič musí nasadit jako první a pak teprve může zachraňovat ostatní.
Naopak pyšný sobec je ten, který se ostentativně obětovává a pak po druhých požaduje vděčnost a obdiv. A manipuluje je, aby se chovali podle jeho představ. Je to ten samý sobec, jako ten, kdo si hrabe pro sebe na úkor jiných.
Oba si tím zvyšují sebehodnotu, v níž v hloubi duše nevěří.
Jakmile se partner věnuje čemukoli jinému, ona má strach že se nevěnuje prioritně jí a tedy mají ohromný problém ve vztahu. Ale ten problém má pouze ona, ve smyslu nízkého sebevědomí, které potřebuje doping zvenčí.
Takže dokud nepochopí, že svou sebehodnotu musí najít sama v sobě, že sebeláska není sobectví, že manželství není automatický nárok na partnera, aby se choval tak, jak ona potřebuje, bude stále tím, že ji partneři nevěnují, dávají přednost něčemu jinému a utíkají k tomu od ní, dostávat lekce, stejně jako je dostávala princezna Krasomila od krále Miroslava.
A pak může hrdě a uraženě znovu a znovu odcházet od dalšího a dalšího...
https://www.youtube.com/watch?v=H0bCcjcSLo4
PS: Pro tento typ žen je příznačný i tento vtip:
"Johan, okamžitě vyřešte můj problém!"
"A který, má paní?"
"To nemám čas vám teď vysvětlovat!"