Apokryf 1
Poté, co za Adamem a Evou zapadla východní brána Edenu a naštvaný JHVH za nimi ještě hodil přes plot jakési chlupaté kůže, obrátil se na cherubína s plamenným mečem a zavelel: "Hlídej!"
"No, ještě aby chtěli být jako my... nesmrtelní..." mumlal si pod vousy, když se vracel zpět ke stromu poznání "... no, to by tak scházelo..."
Jeho zrak padl na hada. "Ty couro proradná, zmije jedovatá..." JHVH cítil, jak mu zase stoupá tlak. Jenomže v tu chvíli se had začal měnit do té nejkrásnější podoby, kterou od svého Stvořitele dostal. Do podoby ohnivé Lilith. Hospodin se zarazil. Přeci jen dodal, na co už se nadechl, ale už o poznání klidněji, než původně zamýšlel: "...zmiz mi z očí!"
V tu chvíli byla přeměna Lilith dokončena. Ve vševědoucí hlavě proběhla myšlenka: "Vše co dělám, je dobré." a pod důstojným vousem se zableskl náznak úsměvu.
"Ale já tu bydlím, ... tati!" řekla Lilith medovým hláskem se zvláštním důrazem na poslední slovo.
JHVH gestem zarazil archanděla, který opět už napřahoval ohnivý meč.
"Má pravdu." přečetl si cherubín z tváře Nejvyššího.
V následující chvíli tím prvním, kdo zmizel, nebyla Lilith, ale samotný JHVH.
Lilith se poté zbarvila do temně ruda, roztáhla blanitá křídla, ještě stačila zmatenému bílému košiláčovi poslat vzdušný polibek a s uhrančivě démonickým zvonivým smíchem zmizela také.
Andělská tvář nabyla výraz, o kterém později lidé začali říkat "pohled pro bohy". Zapíchl do do úrodné rajské půdy ještě doutnající meč a sehnul se pro nedokousané jablko. Pátravě se rozhlédl kolem a když zjistil, že je sám, kousl si. Ale ani po drahné chvíli přežvykování se jeho nechápavý výraz nezměnil. Rozmrzele zahodil ohryzek, z půdy vytáhl meč, otřel ho o kmen stromu poznání, roztáhl bílé perutě a v rozporu s božím příkazem zmizel také.
Vrata východní brány se nepatrně pootevřela a do Ráje nakoukla bledá vyhublá lebka Smrtky.
PS: Lilith se objevuje tam, kde je zaděláno na průser. Nebo naopak, kde se objeví, je zaděláno na průser?
A v plné kráse se ukáže (a jak vidíme i podle Izaiáše proroka 34-14) tam, kam dopadl hněv a běsnění jejího otce JHVHy, jakoby v tu chvíli chtěla ukázat, že ač jí osočují z démonství, z obludnosti a ze zla a trápení lidí, na prchlivou agresívní destruktivnost svého otce, který je nazýván "Nejvýš dobrým a milosrdným", zdaleka nemá.... a proto se v tu chvíli ukazuje ve své plné kráse a s líbeznou tvářičkou...
Slastně se protáhne, zavrní a (a takřka ironicky) usne (v neodolatelné poloze) na ještě dýmajících troskách lidských obydlí po Hospodinově běsnění...