Buddha je díra v zadku
"Buddha je díra v zadku", říkával zenový mistr Lin-ti svým žákům.
Vzpomněl jsem si na to, když čtu (už po několikáté) slova Stanislava Grofa:
"Americký religionista a mytolog Joseph Campbell řekl něco velmi zajímavého — myslím, že ho k tomu inspiroval hrabě Karlfried Dürckheim, který provozoval duchovní centrum v německém Černém lese: „Užitečné božstvo musí být prostupné pro transcendentno.“ Jinými slovy, takové božstvo poukazuje ke zdroji, ale nemělo by být uctíváno samo o sobě. Speciálně se to týká říše archetypů, protože pokud nějakou archetypální postavu učiníte neprostupnou a začnete ji uctívat, pak vytváříte situaci, v níž spojíte skupinu lidí, kteří jsou ochotni ji vidět stejně a stejným způsobem k ní vztahovat svou duchovní praxi. Zároveň však rozdělujete svět, protože stavíte tuto skupinu proti jiné skupině, která to vidí jinak, až skončíte u výroků typu: „My jsme křesťané. Všichni by měli být křesťany. Pro nekřesťany tu není místo. Buď vás obrátíme na svou víru, nebo vás vyhladíme.“ Tak to chodilo v minulosti a dále: „My jsme muslimové, vy jste nevěřící. Všichni by měli být jako my. My jsme Židé, vy jste gójové, my jsme sikhové, vy jste hinduisté a tak dále. Tak vznikají náboženství, která jsou v rozporu se samotným slovem náboženství (angl. religion). Religó znamená něco spojovat, ale náboženství ve skutečnosti často rozděluje. Máme zde náboženství, která lidi spojují, ale mezi nimi navzájem jsou velmi nebezpečné propasti. V současném světě to pak vypadá tak, že organizovaná náboženství nejsou součástí řešení problému, nýbrž součástí problému samého. Přinejmenším na povrchu se nejčastěji diskutují náboženské rozdíly, a to není něco, co by nám v současné situaci pomáhalo.
Potřebujeme tedy spiritualitu, která se velice liší od náboženství. Spiritualita je něco velmi osobního, něco, co se odehrává mezi vámi a Bohem. Týká se vašeho vztahu k vesmíru. Na to nepotřebujete církev. Vaše zážitky se odehrávají uvnitř vašeho těla nebo v přírodě. To, co možná potřebujete, je společenství podobně hledajících lidí. A někteří z nich jsou možná pokročilejší než jiní a mohou vám poskytnout vedení. Avšak mnoho organizovaných náboženství vidí Boha někde venku a jejich představa je taková, že se k němu musí jít hierarchickou cestou, často dokonce placenou. Mystikové zažívali v historii organizovaných náboženství velmi obtížné časy, protože jejich hierarchii nepotřebovali — měli přímé spojení s božstvím. Světu by opravdu pomohla spiritualita vznikající v důsledku hlubokého sebeporozumění, sebezkoumání a sebetransformace." (konec citace Stanislava Grofa)
V souvislosti toho:
"„Užitečné božstvo musí být prostupné pro transcendentno.“ Jinými slovy, takové božstvo poukazuje ke zdroji, ale nemělo by být uctíváno samo o sobě." (opět citace SG)
mi nedá nepřipomenout jiné zenové rčení:
"Prst ukazující na měsíc není Měsíc. Když budeš sledovat jen prst, Měsíc neuvidíš."
Když si budeme kvůli obrazům boha či jeho proroků podřezávat krky, těžko se tak dobereme skutečného Boha.
Takže i v téhle souvislosti "je suis Charlie". 
Protože nejen Buddha je pouhá díra v zadku. Ale i ostatní proroci....
A pro ty méně chápavé okrouháno na samu dřeň:
(Nejen) Buddha je díra v zadku.
Prst ukazující na měsíc není Měsíc.
Zesměšnění Proroka může mít i tenhle smysl.
Je suis Charlie.
A ještě jednou a znova:
„Následovníci Cesty, neberte Buddhu jako nějaký druh konečného cíle. Z mého pohledu je jako díra v latríně. Bódhisattvové a arahati jsou jen různé skřipce a řetězy, věci ke spoutání lidí. " (Zenové učení mistra Lin-ti).
To samé platí i na Proroka, pane Halíku.
Je suis Charlie.