Co je to pravda?
"Věřit něčemu na 100% neznamená, že jsi našel pravdu.
Znamená to, že jsi přestal hledat."
A podobný:
"Následuj ty, kdo pravdu hledají. Střez se těch, kdo ji našli."
Ještě jeden, který mě provází od mých -nácti let:
"Pravdu nelze mít, v pravdu lze pouze věřit"
A pak dialog, který mne provází stejně dlouhou dobu:
J: "...Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
P: "Co je to pravda? (k farizeům) Já na něm žádnou vinu nenalézám."
Tyto výroky jsou v kostce manifestem (mého celoživotního) relativismu.
A uvedený dialog je také tím nejstručnějším popsáním dvou různých civilizačních přístupů, jejich silných a slabých stránek.
Otázka:
Kdyby ses potkal s Ježíšem nebo Buddhou, tak bys vzal nohy na ramena?
Ano, uznávám, že v životě stojím častěji v názorové pozici Piláta, nežli Ježíše... a pokud bych do té své otázky zahrnul i třetího proroka z těch nejrozšířenějších světových náboženství - tedy Mohameda; v jeho případě by odpověď na tuhle otázku byla pravděpodobně ano. Protože ti, kteří našli skutečnou pravdu, vědí, že ji stejně někomu druhému do hlavy natlouci nemohou, že mohou ukázat jen směr. Jen "prst ukazující na Měsíc". Parafrázoval bych to: "střež se těch, kteří tvrdí, že ti dávají celý Měsíc". Je něco jiného, jestli ti někdo prstem ukáže směr, kterým je "jeho pravda" a pak tě nechá jít či bloudit, jak potřebuješ, nebo ti nasadí ohlávku a tím směrem tě prostě nekompromisně táhne. Jde o ten moment svobodné volby... svobody mýlit se, dělat chyby, i být hříšný...
Jednodušeji: Nikdy nevíš, že ji dotyční (i představitelé největších světových náboženství) našli. Oni jenom cosi "tvrdí", "hlásají". Ono výše uvedené "Střez se", nemusí být o utíkání, ale o tom mít se na pozoru. nepřijímat nekriticky a en bloc vše.
Každý je představitel nějakého myšlenkového systému (memplexu). Ke všem těm jmenovaným (a to i včetně další - hinduistické trojice) bych mohl přidat stejně tak Mojžíše, Platóna, Aristotela, ale i Koperníka, Newtona, Darwina, Freuda, Junga, Nietzscheho, Poppera, Hayeka, Keynese atd atd... Všichni, které tu jmenujeme (obrazně) ukazují prstem nějakým směrem, nabízejí směr.
Jde o to, jakmile některý z nich začne říkat: "Nedáš-li se tímto směrem, zahyneš (propadneš peklu)!" Nebo ještě hůře: "Nedáš-li se tímto směrem, zakroutím (proříznu) ti krk!!", je něco špatně a je opravdu potřeba buď brát nohy na ramena (útěk), nebo se bránit (útok). "Velikány" dějin myšlení, kteří svou "pravdu" jako jedinou takto hlásali bychom také mohli jmenovat. Namátkou: Savonarola, (leckteré figury inkvizice i "misionáři"), Marx, Lenin, Stalin, Hitler, Mao, Kim... bohužel dějiny i současnost islámu mě do této nevábné společnosti nutí připsat i Mohameda...
Narodíš se a už rodiče jako první Ti ukazují směr. Bez toho bys asi dneska nejspíš ani nemluvil, natož psal... A že i oni používají různých výhrůžek, aby potomka přesvědčili o své pravdě, o tom žádná...
Taky jako malý nejsi svéprávný a tudíž ani "svobodný"...
Taky dospělost znamená přechod ze stádia "směr mi ukazují jiní" (vedou mě za ručičku) do stádia "směr si hledám (určuji) sám"...
A taky nedospělost znamená: "neumím si najít vlastní směr a tedy potřebuju být veden"...
Uznávám, že takto nedospělých, je možná nadpoloviční většina "dospělých". Proto tak dobře mohou prosperovat všechny myšlenkové systémy, které mají en bloc odpovědi na všechny životní otázky.
Myšlenkové systémy, které pro nedospělého "dospělého" jedince psychologicky suplují dominantní a vševědoucí rodiče. A to i včetně systému odměn a trestů za jejich porušení.
Pravdu má každý sám v sobě a jenom tam ji může najít. Víra a pravda jdou ruku v ruce. Střez se sám sebe. Měj se na pozoru sám před sebou. Vezmi nohy na ramena před sebou samým...