Syndrom MMD
MMD - "My Mohamed is different"
- v anglosaských zemích prý už údajně docela srozumitelná zkratka, která by mohla pronikat i do našich učebních osnov psychologie a sociologie, jako v nich už zdomácněla například zkratka CAN (Child Abuse and Neglect, týrání (zneužívání) a zanedbávání dětí).
MMD je jednoduše řečeno sebeobelhávání. Holka si začne s muslimem a namlouvá sama sobě, že ten její Muhamad je přece jiný, hodný, takový "evropštější" než ti ostatní, on by ji přece nic takového, co se děsivě popisuje v literatuře, filmu, v novinách, neudělal...
Ten samý model myšlení jako u ženy násilníka (syndrom BWS - battered woman syndrome - syndrom týrané (otloukané) ženy), alkoholika, gamblera, psychopata...
Průběh: "Ten můj je jiný" - "On přeci takový není" - "On takový je, ale kvůli mně se určitě změní" - "Za to, že se ještě nezměnil, mohu já" - "Vždyť to přece není tak zlé, protože ho miluji, tak to vydržím" - "Co on dělá, je správné, ta špatná jsem já".... atd...
Na rozdíl od výše uvedených syndromů, kdy společnost naštěstí říká postižené ženě, že v drtivé většině případů není jiné řešení, než od takového muže rychle utéci a hlavně si s ním vůbec nezačínat, syndrom MMD je horší o to, že je jím (zatím?) postižená celá evropská (západní) společnost.
... a vypadá to, že pravděpodobně musí také dostat pořádně přes hubu od svého milovaného Muhamada, aby se vzpamatovala...
Tentokrát to píšu nejen protože mě zaujalo to pojmenování tohoto syndromu a asi i jako apel na dospívající holky, aby nevěřily, že zrovna a právě ten jejich bude jiný. A nemusí to být zrovna Muhamad. Ono je úplně jedno, čím pro ně bude toxický. Protože pokud jako toxický vypadá, nejspíš i toxický bude.
Jak říkal kdosi: Moudrost našeho paleopředka spočívala v tom, že pokud viděl, svého spolubojovníka, kterému bylo blbě po požití houby s červenou hlavičkou a jiného, který dokonce po téhle houbě natáhl brka, neměl zapotřebí už na vlastní kůži a žaludek zkoušet, jestli zrovna ta houba s červenou hlavičkou, kterou našel on, přeci jen náhodou není jedlá...
PS1 (říjen 2021)
Počátkem roku proběhla bulvárem zpráva o "domácím násilí" ve Finsku. Sanni Ovaska byla aktivistku integrace imigrantů. Její Hasan ji však chtěl naopak integrovat do Palestiny, protože mu nebyl ve Finsku schválen azyl. Do čehož se zas moc nechtělo Sanni, a tak se s ním chtěla prostě a po evropském způsobu rozejít. A tak palestinský kulturista uřízl své blonďaté modrooké přítelkyni hlavu, protože, jak napsal bulvár, vztah s muslimem je jako vztah s mafií - z něj se neodchází - živý. Na internetu proběhla cynická diskuze, zda by Sanni mohla být kandidátkou na "Darwinovu cenu". Jediný problém byl v tom, že pravidla této ceny určují, že její laureát by měl skonat svojí rukou, což tato Finka nesplňuje. Ale na druhou stranu je to podobný případ, jako když nadšený ochránce zvířat vleze nahý a bezbranný do lví klece v neskonalé víře v dobrotu dotyčného lva a ten ho roztrhá...